[ Webhosting profitux.cz ]
Hlavní stránka | Seznam rubrik | Redaktoři | Kvízy | Slety | Povídky | E-Bradavice
Rychlobrkovky
07.09.2017: Aktualizace sletů
Byl přidán plánovaný podzimní slet v Praze.
Povídky

* Povídka 1. kapitola

Vydáno dne 28. 02. 2007 17:57 (6170 přečtení)

Proti své vůli

Stručné info o povíce:
Název: Proti své vůli
Autor: Taťána Orlovská
Web: www.fantasmagorium.net
Počet kapitol: 18
Hlavní postavy: Severus Snape, Samantha Fellerová
Shrnutí: Umírá několik kouzelníků a čarodějek, kteří stáli proti Voldemortovi. Albus Brumbál má obavy o bezpečnost Harryho Pottera. Nemůže chlapce věčně chránit. Je v silách Severuse Snapea dokázat zdánlivě nemožné?

Kapitola první: Albusova prosba
Vítr mu svištěl kolem uší. Krajina se rozmázla do barevné šmouhy. Rychleji, ještě rychleji. Byl ve svém živlu. Chvěl se vzrušením a štěstím zároveň. Teprve v těchto chvílích měl pocit, že žije skutečně naplno.
Červené Ferrari se vyřítilo ze zatáčky, lehce poskočilo na malé nerovnosti silnice a se řevem vyrazilo po rovince vpřed. Slunce se opíralo do nablýskaného laku. Řidič sešlápl pedál plynu ještě níž a motor zavyl. Auto se řítilo fantastickou rychlostí dolů z mírného kopce.
Zářil štěstím. Jeho vymazlený plechový miláček šlapal jako hodinky. Poslouchal to nádherné předení motoru. Sešlápl plyn a předení přešlo v pravý divoký řev. Bože, bylo to skoro lepší než sex.
Silnice se pod nepatrným úhlem vinula lesem dolů jako líný had. Jezdíval tudy každý víkend. Tohle byla jeho závodní dráha. A dole pod kopcem zatáčka smrti, jak tomu s oblibou říkal. Vlastně to byla naprosto neškodná zatáčka, ale sráz za krajnicí vyvolával příjemné mrazení v zádech.
Auto se blížilo ke konci úseku jako rudá střela. Byl čas tu jízdu ukončit a začít se chovat podle předpisů. Sešlápl brzdu. Ferrari se řítilo dál kupředu. Znovu sešlápl pedál. Nervózně se zasmál, protože ani teď vůz nezpomalil. Trhl s ruční brzdou. Nestalo se ovšem vůbec nic. Zalomcoval s pákou a pak znovu zuřivě sešlápl brzdu. Silnice se lenivě stáčela vlevo. Polilo ho horko. Tohle nemůže vytočit. Sevřel volant a začal se modlit.
O několik vteřin později auto prorazilo svodidla a vyletělo do vzduchu, aby se s ohlušujícím rachotem zřítilo dolů ze stráně. Nablýskaný lak odletoval, plech se muchlal. Po dlouhém pádu se vůz konečně zastavil o mohutný stoletý dub. Vše naráz utichlo. A pak okolím otřásl mohutný výbuch.

Pověsila klíče na věšák. Boty pečlivě urovnala v botníku. V koupelně do vázy natočila vodu a umístila jí na stůl v obýváku. Vložila květiny do vody. Ještě k nim zběžně přivoněla. Zapálila svíčku. Postavila na kávu a odskočila se mezitím převléknout. Rozevřela časopis a se zájmem studovala nové módní trendy. Upíjela kávu a obracela stránky.
Podivný chlad přišel naprosto nečekaně. Brněly jí ruce i nohy. Cítila se podivně. Její bezvládné tělo našel až její přítel, kterého pozvala na večeři. Bylo už pozdě.

Profesor Severus Snape seděl u sebe ve svém pohodlném křesle. Na černém stolku stála otevřená láhev vynikajícího vína a nedopitá sklenička. V ruce svíral knihu o černé magii a pomalu se probíral jejími stránkami. Jeho jemný sluch zachytil pohyb sochy, která hlídala vchod do jeho komnat. Zvedl hlavu a čekal. O chvíli později se skutečně ozvalo zaklepání. Neměl rád vyrušení všeho druhu, ale heslo znal jen ředitel. Zvedl se z křesla. Pokud se Brumbál vydal za ním až sem, muselo to být vskutku důležité. Albus nikdy jeho časem neplýtval. Otevřel dveře.
„Severusi, mohu dál?“
„Jistě, pane řediteli,“ Snape ustoupil a nechal ředitele projít, dveře za ním zavřel, „mohu pro vás něco udělat?“ obrátil se k Brumbálovi postávajícímu uprostřed místnosti a trpělivě čekal. „Trochu míň formality, Severusi, by nešlo? Jsme přeci přátelé.“
„Ale to se přeci ve škole nehodí… no dobře, jak chceš. Co se tedy děje?“
„Jako vždy jdeš rovnou k věci.“
„Sedni si,“ pokynul k nejbližšímu křeslu, „ něco k pití?“
„Ne, díky.“
„Musí se dít něco vážného, že jsi tu.“
„Ano, to tedy ano.“
„Tak povídej.“, posadil se naproti němu a napil se ze své sklenky.
„Vzpomínáš si na Alici Jenkinsovou?“
„Hm, malá, při těle, moc jí to mluvilo. Jo vzpomínám si na ní. Proč?“
„Je mrtvá.“
„Mrtvá?“ Severus to zopakoval, ale jeho hlas zněl naprosto lhostejně. Taky proč ne - neviděl důvod, aby želel smrti bystrozorky, která mu šla pěkně zostra po krku.
„Přesně tak. Dozvěděl jsem se to před chvílí.“
„Jak?“
„Otrávená.“
„Čím?“ zajímal se hlavně z profesionálního hlediska.
„Bolševník. Prý sebevražda.“
Snape chvíli mlčel a hleděl do sklenky.
„Byla na zabití, ale na někoho, kdo by spáchal sebevraždu nevypadala.“
„Ne, to ne.“
„Bolševník?“
„Přesně tak.“
Snape znovu upřel oči do své sklenky, jako by v ní bylo něco navýsost zajímavého.
„Co si o tom myslíš?“ promluvil konečně Brumbál.
„Já? Proč zrovna já?“
„Protože tvůj úsudek mě zajímá.“
„Před dvěma týdny Henry, dnes Alice. Na můj vkus trochu moc náhod. Nemám náhody rád.“
„Souhlasím. Tak rychle po sobě a oba byli bystrozorové. Jedni z nejlepších kouzelníků, co jsem znal.“
Snape znovu studoval dno sklenice.
„Myslíš na to samé co já?“
„Smrtijedi,“ zašeptal Snape. Jeho hlas zněl zlověstně.
„Něco se chystá.“
„Ne, jen umetají cestičku. Nejspíš se snaží odstranit všechny, kdo stojí Pánovi zla v cestě. Bolševník? Jsou to amatéři,“ odložil konečně skleničku zpět na stolek.
„Ale schopní amatéři.“
„Všechno to mělo vypadat jako nehody, aby to nevzbudilo pozornost.“
„Přišel jsem tě požádat o pomoc.“
„O jakou?“
„Jestli likvidují každého, kdo by mohl Voldemortovi zkřížit cestu, je v nebezpečí Harry Potter.“
Snape se líně protáhl. Tohle ho tedy rozhodně netrápilo.
„Tady mu nic nehrozí a u těch svých příbuzných je taky v bezpečí.“
„Zatím, ale jak dlouho ho ještě můžeme chránit? Je čas, aby se naučil postarat sám o sebe.
Dosud měl štěstí, ale na to nemůžeme spoléhat.“
„Však on se z toho slavný Potter nějak dostane.“
„Ber to vážně.“
„Já to beru vážně,“ odsekl Snape podrážděně.
„Nemůžeme ho věčně chránit a ty to víš.“
„Kdyby se místo porušování školních řádů učil,“ zavrčel Snape.
„Dobře víš, že s tím, co se tu učí, by proti Smrtijedům neobstál,“ povzdechl si Brumbál. Věděl, že i ta sebemenší zmínka o Potterovi dokáže Snapea rozdráždit. Severus už zase předstíral zájem o dno sklenky. Pohrával si s ní.
„A jak to vůbec souvisí se mnou?“ zeptal se nakonec, aniž spustil oči ze skleničky.
„Chci abys ho učil černou magii.“
Snape se ušklíbl.
„K tomu nikdy nedostaneš povolení.“
„Kdo mluvil o nějakém povolení?“
„Aha, chápu.“, černé oči potemněly.
„Nenutím tě.“
„Albusi, ty víš, že k tobě chovám úctu. Takže se omlouvám, pokud teď budu poněkud … nezbláznil ses náhodou?“ odložil skleničku a zadíval se svýma pronikavýma očima na Brumbála, „vyučovat černou magii je zakázáno už bezmála dvě století. A ty si přijdeš a chceš, abych jí učil, a ještě ke všemu Pottera.“
„Jsem si vědom rizik.“
„Ne, myslím, že nejsi. Hele o mě tu přeci nejde. Já už od života nic neočekávám, ale tohle je šílenost,“ na chvíli se odmlčel, „ je na to moc starý. S tímhle se začíná tak v šesti. Mě začal otec učit už ve čtyřech a zvládl jsem černou magii až o šestnáct let později. Ne, to je bláznovství. A vůbec, černá magie není na hraní. Bylo mi čtyřiadvacet, když jsem to pochopil. Nemůžeš vědět, co to s tím klukem udělá. Můžeme stvořit dalšího Pána zla. Ne, tohle nepůjde.“
„Harry není takový, aby toho zneužil.“
„A proč vlastně já?“
„Protože jsi nejlepší.“
„A není to spíš tím, že jsem bývalý Smrtijed?“
„Tohle jsme už, myslím, probírali.“
„Chceš mi snad tvrdit, že to s tím nemá nic společného? Jsou přeci lepší kouzelníci než já.“ „Nepopírám, že to je výhoda. Víš, co ho učit a znáš věci, které nezná každý. Ale především, jestli ho někdo dokáže něco naučit, pak jsi to ty.“
„Kde bereš tu jistotu?“
„Protože tě znám.“
„Aby ses nespletl.“
„Ne, myslím, že ne.“
„Je to šílené, naprosto šílené.“
„Jestli chceš splatit svůj dluh, máš nejlepší příležitost.“
Snape sebou trhl a zabodl pohled do Brumbála. Nesnášel, když mu tohle někdo připomínal. A Brumbál to věděl. Ale potřeboval ho nějak přesvědčit. Bude to sice pohyb na tenkém ledě, ale musí se to risknout. Ačkoli kombinace Snape-Potter je zárukou problémů.
„Co je víc, než naučit Potterova syna přežít?“
„Tohle sem netahej!“ vyprskl Snape vztekle. Vstal a začal přecházet po místnosti, „není na to dost času,“ promluvil po chvíli, „během školního roku ho nenaučím ani základy,“ hleděl někam za Brumbála a mluvil spíš k sobě, „je starý. A musel by tomu věnovat veškerý volný čas. A i tak by to nemuselo vůbec mít požadovaný účinek,“ chvíli se dívali jeden na druhého. „Byly doby, kdy ses tak snadno nevzdával,“ poznamenal Brumbál.
„Kdo se vzdává!“ naježil se Snape, „kdybych se skutečně rozhodl k takové šílenosti. Opakuji kdyby! Musel by tomu dát maximum. A přestat hrát famfrpál. Byla by to pro něj přílišná zátěž. Nezvládne to.“
Brumbál se usmál. Měl Severuse přesně tam, kde ho potřeboval. Předhodil mu výzvu, podráždil jeho ješitné ego, už zbývalo jen ho trošku postrčit..
„Harry to zvládne. Vím to.“
„Tak to chci vidět,“ ušklíbl se Snape.
„Takže do toho jdeš?“
„Co? No… tak dobře. Ale jen kvůli tobě, jasné? Jen doufám, že mi nebudeš říkat, jak ho mám učit.“
„Máš volnou ruku. Plně ti důvěřuji. Jinak bych tu nebyl.“

Související články:
Povídka 21. kapitola (poslední) (02.05.2007)
Povídka 20. kapitola (26.04.2007)
Povídka 19. kapitola (22.04.2007)
Povídka 18. kapitola (14.04.2007)
Povídka 17. Kapitola (12.04.2007)
Povídka 16. kapitola (08.04.2007)
Povídka 15. kapitola (04.04.2007)
Povídka 14. kapitola (31.03.2007)
Povídka 13. kapitola (28.03.2007)
Povídka 12. kapitola (25.03.2007)
Povídka 11. kapitola (22.03.2007)
Povídka 10. kapitola (17.03.2007)
Povídka 9. kapitola (14.03.2007)
Povídka 8. kapitola (10.03.2007)
Povídka 7. kapitola (07.03.2007)
Povídka 6. kapitola (03.03.2007)
Povídka 5. kapitola (01.03.2007)
Povídka 4. kapitola (28.02.2007)
Povídka 3. kapitola (28.02.2007)
Povídka 2. kapitola (28.02.2007)
[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 5] 1 2 3 4 5
Autor: Anelka Fere | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
© 2007-2008 tým Denního Věštce | Design by Daniel Simon, Robin Cook & Daniell Moon
Stránky optimilizovány pro Firefox; Opera 9.27 a vyšší. Při používání IE nezaručujeme správný chod!

Powered by phpRS | Designed by PaBi3 RSS 2.0 | HTML 4.01 | CSS2.1 |