[ Webhosting profitux.cz ]
Hlavní stránka | Seznam rubrik | Redaktoři | Kvízy | Slety | Povídky | E-Bradavice
Rychlobrkovky
18.10.2018: Aktualizace sletů
Byla upravena pravidla pro organizaci sletů - nově již není třeba psát informační článek o připravovaném sletu zde do DV, neboť všechny potřebné informace pro účastníky budou uváděna striktně na EB v příslušné sekci.

17.10.2018: Anketa
Rozhodně který z bannerů má být nadále hlavním logem DV! Více v článku a anketě v levém menu :-)
Povídky

* Začalo to snem... - 2. kapitola

Vydáno dne 19. 12. 2007 12:09 (1442 přečtení)

Další kapitola

Hope na škrpál zírala s otevřenou pusou. Panebože, to se jí určitě zase jenom zdá.
Vešla tedy do pokoje svých bratrů a poprosila je, aby ji štípli. Jelikož to docela bolelo, její bráškové se ve štípání vyžívali, usoudila, že se jí to nezdá.
Vrátila se do svého pokoje. Sehla se pro vzkaz u škrpálu. Stálo na něm to stejné, co ve snu. Potřásla hlavou a rozhodla se, že se půjde zeptat rodičů.
Vešla do kuchyně, kde rodiče právě snídali. Sedla si k nim, aby se jich na to zeptala. Odsunula svou snídani, maminka jí pokaždé snídani připravila, i když věděla, že Hope během školního roku nikdy nesnídá, podívala se z jednoho na druhého a podala jim dopis. Rodiče se nejprve podívali na dopis, pak jeden na druhého a potom upřeli pohled na Hope.
„My o tom víme,“ řekla jí maminka.
„Ale co to má znamenat? Vždyť to nemůže být pravda.“
„Hope, je to pravda. Včera tady byl profesor Brumbál a vše nám vysvětlil.“
„On je přece mrtvý. Jak vám mohl něco vysvětlit? Kdyby to byla pravda musela bych včera odjet vlakem, ne?“
„No, víš, oni k nám zapomněli poslat někoho, kdo by nám to vysvětlil, takže k nám nemohli ani poslat sovu s dopisem, a proto musíš použít přenášedlo“ snažil se jí vysvětlit tatínek.
„Já to nechápu! Jak mohli zapomenout?“ Hope se mračila.
„To nevíme,“ řekli oba najednou.
„Ale co moje mudlovská škola, moji kamarádi a můj sbor?“
„To už je zařízeno.“
„Dnes nepůjdeš do školy. Musíme ti koupit v Příčné ulici pomůcky,zvíře, hábit a hůlku. Kolem poledne pro tvé věci někdo přijde a ty odpoledne použiješ přenášedlo.“
Hope si povzdechla, co jiného má dělat? Odešla do svého pokoje, posadila se na židli, dívala se z okna a přemýšlela. O snu, o tom, co se stalo a o tom, co ji čekalo. Pravdou bylo, že se začínala těšit…

[Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
Autor: Anelka Fere | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Hope Honey
© 2007-2008 tým Denního Věštce | Design by Daniel Simon, Robin Cook & Daniell Moon
Stránky optimilizovány pro Firefox; Opera 9.27 a vyšší. Při používání IE nezaručujeme správný chod!

Powered by phpRS | Designed by PaBi3 RSS 2.0 | HTML 4.01 | CSS2.1 |